Když o tom tak přemýšlím z hlediska technologie, vznik každé pálené sochy z hlíny je vlastně takový malý zázrak. Až se skoro nedivím, že je známa už od dob Mezopotámie. A pak se vůbec nedivím například tomu, že když spolu kdysi válčila dvě japonská města, nejdříve se vynosily za hradby výrobky z hlíny, aby se nezničily.
Mé sochy jsou z kameniny. To je materiál, který díky vysoké teplotě při pálení (1280°C), slinuje ve velmi tvrdý, až kamenný střep.
Pálení je ale posledním schůdkem a vás jistě zajímá, jak vůbec dutou sochu dělám. Na rozdíl od klasické sochařiny, kde se materiál ubírá, je modelování mých soch principem zcela jiným. Na začátku mám jasnou a pokud možno uzrálou představu, co a jak chci udělat. Nepoužívám při práci žádné sádrové formy, vnitřní konstrukce a pomocné materiály jako u běžné sochařiny, je tu jen rozdělaná hlína, dřevěná deska a dvě ruce.
Každá hlína má svou vnitřní vůli a vy ji nejdříve musíte dokonale zmást, aby se jí dal vnutit nový tvar. Každý den strávený prací na soše má podobu zhruba patnácti centimetrů nového tvaru. Držím sílu střepu a stavím, podobně jako vlaštovka staví hnízdo. Záleží na každém kousku hlíny. Stačí nepatrná vzduchová bublina ve střepu a od toho momentu pracujete marně, protože socha se v peci promění v explodující pokus.
Je třeba si uvědomit, že hlínu do výšky či šířky stavíte na základě toho, že vám postupně odeschne práce z předešlého dne, což má jednu velkou nevýhodu – nemůžete se vrátit a zpětně korigovat. Střep musí schnout rovnoměrně podle velikosti sochy. Schne-li rychle, praskne. Hotová plastika zůstává v ateliéru ještě asi tři týdny, aby úplně vyschla. Zpravidla je po domodelování sochy ještě potřebné vytvořit struktury a vyprecizovat tvary broušením.
Tento krok je také nutné přizpůsobit podle schnutí plastiky do několika dnů, aby struktura byla na všech místech stejná. Při stěhování do pece je socha nejzranitelnější. Vyschlá hlína může snadno prasknout při sebemenším nárazu.Výpal včetně chladnutí trvá šest dní. Závěrečná práce je ve znamení barevné úpravy soch. Vyhovuje mi pracovat s patinou po výpalu, protože mám vše zcela pod kontrolou. Nerad bych přesně popisoval, jak dosahuji pokovování plastik, neboť to jsou tajemství, která si každý autor chrání. Mohu však prozradit, že díky dnešním technologiím je možné dosáhnout neměnnosti vzhledu i v agresivním prostředí.
Kdyby byly známy tyto technologie v gotice, byli bychom dnes asi překvapeni, jak byly kamenné sochy barevné. Asi vás bude zajímat, proč jsem si vybral právě tento způsob práce i přesto, že jsem původně vystudoval kamenosochařství. Mám rád autenticitu projevu. Vytvářím výsledek. Každý dotek ruky a vložená energie na soše zůstává.
Petr Schel